Jednoduché kineziologické techniky
Hypnóza nemá nic společného s magií či nějakými nadpřirozenými procesy.
Hypnóza není magie
Hypnóza nemá nic společného s magií či nějakými nadpřirozenými procesy.
Hypnóza pro změny vnímání
V hypnóze lze sugestivně navozovat takřka jakékoliv změny vnímání - včetně halucinací (pozitivní i negativní).
Hypnóza není sugesce
Hypnóza není totéž co sugesce, i když sugestibilitu zřetelně zvyšuje.
Hypnóza pro léčbu
Pomocí hypnózy lze ovlivnit nejenom funkční onemocnění, nýbrž i těžké organické poruchy, a to v pozitivním i negativním smyslu.
Hypnóza není umělé uspávání
Hypnóza není totéž co umělé uspávání. Její pro jevy jsou velmi variabilní a závislé na osobnosti hypnotizéra a používaných metodách.
Determinující hloubka hypnózy
Dosažený stupeň hloubky hypnózy i míry hypnosugestivního ovlivnění do velké míry závisí na celkovém neuropsychickém založení a stavu hypnotizované osoby, zejména pak na její psychické aktivitě či pasivitě.
Co je to hypnóza ?
Je třeba připustit, že podat nějakou přesnou definici hypnozy stále ještě působí nesnáze. Pravá povaha hypnózy ve smyslu nějakého jejího obecně platného a přijímaného teoretického vysvětlení zůstává rovněž dosud neznámá. Lze nicméně konstatovat, že mezi bdělým stavem a spánkem existuje jakési "polovědomí". V tomto stavu jsou tělesné funkce sníženy, zatímco duchovní jsou aktivovány. British Medical Association definuje hypnózu takto:
"Hypnóza je přechodný stav změněné pozornosti u pacienta, stav, při němž se spontánně nebo jako reakce na verbální a jiné podněty mohou vyskytovat různé jevy. Tyto jevy zahrnují změny vědomí a paměti a vyšší náchylnost k sugescím, reakcím a myšlenkám, jaké se v obvyklém stavu u pacienta nevyskytují. Mimo jiné lze v hypnotickém stavu vyvolat či potlačit jevy, jako jsou anestézie, paralýzy, svalová ztuhlost a vazomotorické změny." Citováno dle knihy L. Chertoka Hypnóza
Auto a hetero-hypnóza
V procesu heterohypnózy (hypnóza jiné osoby) je na pokusnou osobu zvenku přenášena a jí přijímána nějaká představa (sugesce). Při autohypnóze (sebehypnóza) představu produkuje i přijímá týž člověk. Bez přijetí představy, bez souhlasu s ní je jakýkoli účinek vyloučen. Častým opakováním může představa nabýt povahy podmíněného reflexu a stát se tak součástí osobnosti dotyčného člověka. Pro trvalý účinek je tedy důležité opakování. Hypnóza má hluboký vliv na celý organismus.
Hypnóza obecně
Hovoří-li se o hypnóze, většinou se tím míní jistý stav podobný spánku, takzvaný hypnotický spánek. Navenek se také hypnotický stav většinou podobá jakémusi lehkému spánku, ale ve skutečnosti jsou mezi nimi velké roz díly. Hypnóza je stav zúženého vědomí, ale uvnitř tohoto ohraničeného kužele vědomí se mohou vyskytovat všechny odstíny škály mezi ospalostí a zvýšenou bdělostí. Podle Pavlovových představ jsou přitom v útlumu, resp. nečinnosti vždy jenom určité části mozku, nikdy však mozek jako celek. Prostřednictvím kapilárního cévního systému se činnost vyšších nervových center snižuje silněji, takže převahy nabývají hluboké vrstvy osobnosti. Vzhledem k sníženému prahu vědomí je zde sice se spánkem jistá příbuznost, nikdy to ale není úplná analogie, vyjma případy, kdy hypnóza přejde v spánek.
V hypnóze se v různých oblastech mozku neustále střídají procesy útlumu a podráždění, přičemž v úhrnu útlum převládá nad podrážděním, na rozdíl od bdělého stavu, kdy je tomu naopak. Podle Pavlova spočívají vnitřní útlum, spánek a hypnóza na témž fyziologickém procesu; ani při spánku totiž žádná oblast kůry mozkové nespí docela. Stav spánku se od hypnotického spánku liší těmito kritérii: Hypnózu charakterizují tyto znaky:
- selektivně se zvyšuje pozornost vůči zadávané sugesci
- pacient slyší každé slovo a každý šelest
- je snížena jeho kritičnost
- jeho vědomí je zúžené, ale bdělé
- orientace v čase a prostoru zůstává zachována
- pacient se na prožitky z hypnózy pamatuje, není-li mu výslovně sugerováno, že si je pamatovat nebude
- hypnotizovaný reaguje na oslovení
V hypnóze je vědomí v podstatě zaměřeno na hypnotizéra. Tento kontakt se označuje jako raport. Zatímco tedy podněty okolního prostředí ustupují do pozadí, to, co říká hypnotizér, naopak vystupuje do popředí, a je to proto zvlášť intenzivně vnímáno. Kritičnost je při tomto kontaktu sice zřetelně snížena, zásadně ale zůstává zachována.